Pražskej serfovej na Srí Lance

Cestovní kancelář Pražskýho serfovýho opět v provozu! Tentokrát jsme klubově vyrazili na třetí závod českého poháru v surfingu na Srí Lanku. Bylo tam teplo? Ano. Bylo to daleko? Kurňa ano. A stálo to za to? Rozhodně ano. Přinášíme vám řádky plné informací o tom, jaké nám tropy nadělily surfové podmínky a jaké emoce prožívali závodníci z našeho klubu.

Během zimy se aktivita Pražskýho serfovýho klubu smrskla na pravidelné tréninky a přednášky. Pražští surfaři nervózně poposedávali ve svých bytech v centru Prahy a hypnotizovali svoje surfboardy pověšené na zdech. Po velmi úspěšném prvním závodě do Českého poháru v surfingu v Portugalsku následovala v prosinci druhá zastávka na Bali, na kterou nicméně z důvodu dlouhé povinné karantény odjel pouze jediný člen PSK – David Lenc. My ostatní jsme se museli smířit s představou, že si zazávodíme až v březnu na Srí Lance.

Závod na Srí Lance alias Sunrise & Curry Czech Cup se konal 7.-11. března na pláží SK Town Beach v Maddawattě. Organizace závodu na místě se ujal český domeček od Surf Trip.
Z 28 závodníků se 10 hrdě přihlásilo k Pražskýmu serfovýmu klubu, což bylo o trochu méně, než na závodech v Portugalsku (kde nás závodilo 16), ale zároveň se stále jedná o slušné číslo vzhledem k tomu, že letenka na Srí Lanku není nejlevnější záležitost.

Na Srí Lanku jsme se začali sjíždět už začátkem února. Po dvojicích nebo menších skupinách jsme byli rozprostření podél coastu, který je přeplněný surfovými spoty. Mezi naše oblíbené spoty, na kterých jsme trénovali na závody, patřily Lazy Left a Coconut and Plantation v Midigamě nebo Mirissa Right v Mirisse. Do SK Townu jsme se začali sjíždět zhruba týden před závodama.

Surfový spot SK Town Beach nás od prvního okamžiku ohromil. Kromě toho, že se jedná o krásnou pláž a poměrně kvalitní rychlou beach break vlnu, má spot jednu obrovskou výhodu – nenajdete na něm skoro žádné lidi. Od začátku jsme tedy peak začali okupovat pouze my, závodníci, trénujíc na nadcházející závody.

Místní podmínky mají jednu zvláštní a charakteristickou věc. Každý den zhruba v 11 dopoledne začne foukat vítr, který negativně ovlivňuje tvar vln. To byl také důvod toho, že trénink na závody i samotné závody spočívaly hlavně v brzkém vstávání.

V neděli 6. března proběhla registrace a večerní Riders meeting společně s hromadnou grilovačkou na See You Housu u Surf Tripáků. Martin Špaténka alias Špáťa, jako zástupce organizujícího Surf Tripu, a předseda svazu i klubu Matyáš Menšík nám společně popsali organizační podrobnosti a pravidla závodů. Po proslovu se organizátoři jali vylepovat skladbu prvních heatů mužů i žen, což právoplatně vyvolalo první vlnu paniky u všech závodících.

Z důvodu velikosti vln se závody rozjely až 8. března ráno, kdy se uskutečnily kvalifikační a eliminační heaty žen. Ze 14 žen postoupilo do semifinálových heatů 8 závodnic. Den na to se uskutečnilo to samé v mužské kategorii, kde byl stejný počet závodníků, jako u žen. Oba tyto dny byly náročné v tom, že se první heaty obou kategorií konaly brzy ráno (kvůli nejstabilnějším podmínkám) – první závodníci museli být tudíž připraveni již v 6:30 a.m., což bylo jen chvilku po východu slunce.

Volnými odpoledny a večery jsme naštěstí nestrádali. Kromě intenzivního protahování, jógy, akrojógy a cvičení zde proběhl také šachový turnaj, kterým sportovci regenerovali unavené končetiny. Rádi jsme se potkávali na pracovní chill v nejvyšším patře See You Housu, kde vál příjemný vánek, a v restauraci Moon Bridge, kde jsme společně stolovali. Trochu nás potrápila pravidelně vypínající se elektřina – tzv. Powercuts – mezi jejíž hlavním negativům patřil nefungující kávovar na See You House. Uf! Ale zpět k závodům.

Semifinále a finále mužů a žen proběhly 10. března. Surfové podmínky se měnily doslova každým heatem – byla zde patrná změna velikosti vln, vzdálenost line-upu, pravidelnost a také otevřenost vln. Ze semifinále žen posléze postoupila do finále Jana Kašová, Klára Kovaříková, Alžběta Halušková a Lenka Oliva. Do semifinále mužů postoupili Jakub Michna, Adam Svoboda, Matyáš Menšík a Otmar Oliva. Kromě Lenky byli všichni závodníci ve finále členi Pražskýho serfovýho klubu, čehož si moc vážíme a jsme na ně náležitě pyšní.

Během finálních kol se atmosféra dala doslova krájet. Divácká základna čítající zhruba 30 lidí podporovala své favority a rozhodčí bez mrknutí oka pozorovali probíhající jízdy.

První místo v ženské kategorii nakonec obhájila Jana Kašová, která závod vyhrála již v Portugalsku. Druhé místo obsadila Lenka Oliva a třetí Alžběta Halušková. Muži se umístili v následujícím pořadí: Jakub Michna (který též obhájil první místo z Portugalska), Otmar Oliva a Matyáš Menšík.

O velice příjemné zakončení závodních dní se postaral večerní oheň na pláži, kde jsme probrali všechny zážitky a emoce uplynulých dní. Kokos s rumem z místního baru byl pak už jen třešnička na dortu, která dodala večeru nezapomenutelnou atmosféru.

A protože oslav zdařilých akcí není nikdy dost, zorganizovali Surf Tripáci pár dní na to ještě celodenní plavbu na katamaránu, jejíž součástí bylo neomezené množství alkoholu, muzika a tanec. Představte si 30 opilých českých surfařů agresivně tancujících na katamaránu uprostřed oceánu. Ano, já si to také nechci představovat. Ale lepší zakončení úspěšných závodů jsme si snad ani nemohli přát!

Pražský serfový klub má za sebou další skvělou účast na závodě Českého poháru v surfingu a my, členové, se již nemůžeme dočkat posledního závodu, který proběhne v červnu ve Francii.

Děkujeme všem a těšíme se na další akce! :)

Alžbětka