Užijte si dokument Kde poušť potkává oceán!

Vzhledem k tomu, že vznik dokumentu byl financován  výhrou v soutěži Už vím!, která by bez vás nebyla možná, rozhodli se jeho tvůrci dát dokument volně k dispozici prostřednictvím našeho YouTube kanálu a našich stránek. 

Pokud se vám dokument líbí a chtěli byste přispět na běh Pražskýho serfovýho klubu a další podobné projekty, můžete použít QR kód nebo zaslat příspěvek dle svého uvážení přímo na transparentní účet PSK č. 2101352805/2010

Příběh vzniku dokumentu

Na jaře roku 2018 se jeden z našich zakládajících členů, Dan Peřina, dozvěděl o soutěži Užvím od České spořitelny, která slibovala sedmi vítězným týmům nebo jednotlivcům čtvrt milionu na uskutečnění jejich snu. Moc neváhal a zavolal hned ze Zélandu, kde zrovna bydlel, Matyášovi, který byl zrovna ve Španělsku a Jakubovi, který byl na Bali, jestli by nechtěli vymyslet projekt, který by měl šanci na výhru. Na přihlášení do soutěže byly tou dou dobou asi tři dny, během kterých se kluci prakticky hned shodli na tom, kam by za vyhrané peníze chtěli jet.

Tohle video totiž tehdy kolovalo internetem a působilo senzaci po celým světě. Skeleton Bay, pláž s nejdelším barelem na světě, byla ještě několik let zpátky úplným tajemstvím přírody, dokud ji v roce 2008 nenašel Brian Gable při projíždění satelitních map na internetu v rámci soutěže Google Earth Challenge, kterou pořádal Surfer Magazine. Vlna se nachází v jihoafrickém státu Namibie, který je pro většinu evropanů naprostou neznámou. Vidět tuhle vlnu na vlastní oči a ideálně se na ní pokusit i něco zajet se tak stalo snem kluků, který si mohli díky soutěži splnit. 

Do soutěže tak kluci přihlásili svůj projekt, jehož cílem bylo sjet vlnu na Skeleton Bay, prozkoumat zbylé pobřeží Namibie a o celé výpravě natočit dokument.

V prvním kole vybírali tři garanti soutěže 21 finalistů z celkového počtu asi 800 přihlášených projektů. Díky garantovi Pauliemu Garandovi se kluci do této finálové skupiny dostali a o finálních výsledcích soutěže rozhodlo internetové hlasování, ve kterém se díky 4 205 hlasům od vás umístili mezi sedmi vítěznými projekty. 

tvůrci dokumentu

Véna Píša
Režie, kamera, scénář, střih
Véna hodil do batohu svojí GH5 se dvěma sklama, gimball, stativ a jedny náhradní trenky a neohroženě se s ponožkama v žabkách vydal bojovat se všudypřítomným namibským větrem a pískem. Po návratu si pak střihnul ještě víc než dva měsíce ve střižně a dokončil tak zatím svoje největší režiserské dílo.

Matyáš Menšík
Dron, scénář, jezdec
Matyáš si v Praze nějakou dobu hrál na Dana a oběhal všechno počáteční papírování, aby se následně stal hlavním dronařem tohohle videjka z dovolený. V Namibii se dronaří jedna báseň, pokud zrovna nefouká (fouká pořád) a pokud nejste někde, kde se to nesmí (nesmí se to skoro nikde). Neodjel žádnej barel.

Dan Peřina
Scénář, jezdec
Dan už v životě vyhrál nejednu soutěž a jeho zkušenosti byly znát. Ze Zélandu na dálku koordinoval celý tým, ke kterýmu se pak kvůli vízum málem ani nepřipojil. V Namibii byl hlavním řidičem a byla to pro něj co se ježdění v písku týče opravdu škola ohněm, kterou ale zvládnul naprosto na jedničku. Neodjel žádnej barel.

Jakub Michna
Propagace, jezdec
Kuba v soutěži využil svoje influencerské zkušenosti a i díky svýmu projektu SURFR zajistil zásadní porci hlasů. Na místě byl kromě svých serfových dovedností a zkušeností přínosem hlavně svým kuchařským uměním a schopností mluvit místním jazykem. V poušti ještě hodně dělal stojky. Neodjel žádnej barel.

Přípravy před cestou

Vzhledem k pravidlům soutěže a svým časovým možnostem museli kluci během následujích tří týdnů odletět, což nebylo tak jednochuché, jak by se mohlo zdát. Na to, co všechno museli před cestou zařídit, vzpomíná Matyáš.

"Odlet vycházel na polovinu července, což je v Namibii hlavní turistická sezóna (a naštěstí i hlavní surfařská sezóna). To ale znamenalo, že sehnat v Namibii na půjčení terénní auto s campingovou úpravou a stanem na střeše, bylo prakticky nemožný, protože všechny auta tohohle typu jsou beznadějně rozebraný už od ledna. V tom se na nás ale už po několikátý (a pořád ne naposled) usmálo štěstí a asi týden před odjezdem jsme dostali zprávu z jedné z autopůjčoven, že někdo stornoval rezervaci a auto je tak volný pro nás. To nám tehdy dost spadl kámen ze srdce, protože jsme už začínali vymýšlet, jak tam budeme muset nějaký auto koupit a pak ho tam před odjezdem prodávat. Takhle jsme se konečně mohli víc soustředit na další nutnosti. Dalším důležitým krokem totiž bylo zařídit víza, což znamenalo vyplnit několikastránkový formulář, přiložit k němu pasový fotky, itinerář trasy a potvrzení o rezervaci ubytování na celou dobu pobytu (děkujeme možnosti stornovat ubytování bez poplatku na booking.com a omlouváme se za administrativní zátěž, kterou jsme tím asi někomu způsobili, ale jinak to prostě nešlo) a s tímhle vším plus ještě s 220€ za každýho za expresní vyřízení posadit Kubu do žlutýho autobusu směr Berlín, kde se nachází nejbližsí Namibijská ambasáda. Víza nám pak i s pasama dorazily kurýrem asi tři dny před odletem. Problém byl ale trochu s Danem, který neletěl s náma z Prahy, ale ze Zélandu, kde tou dobou žil. Na Zélandu totiž Namibie ambasádu nemá, takže si Dan koupil letenku přes Hong Kong a JAR a doufal, že se mu víza podaří zařídit po cestě. Sice až na druhý pokus v JAR, ale nakonec se mu to vážně podařilo a nemuseli jsme tak vymýšlet, jak ho budeme dostávat přes pozemní hranice za pomoci jeho druhýho pasu, který jsme měli u sebe. Zařizování techniky, letenek a organizace života před odjezdem už pak v porovnáním s tímhle byla docela pohoda."

Jednou z podmínek soutěže bylo posílat České spořitelně pravidelné reporty včetně nesestřihaných video záběrů. Tohle pravidlo si na začátku kluci špatně vyložili a vznikl díky tomu následující 1. a jediný díl jejich vlogu. Posuďte sami, jestli je to škoda.

V druhé půlce července už kluci konečně odletěli do Namibie a podařilo se jim se jim i zdárně potkat s Danem, který letěl zdruhé strany světa.

Co je během měsíce, který  v Namibii strávili, potkalo, na to se už můžete podívat v jejich dokumentu Kde poušť potkává oceán.

Promítání dokumentu

V průběhu premiérové tour byl dokument promítán v Praze, Brně, Bratislavě, Hradci Králové a Plzni. Následně pak došlo k několika opakovaným promítáním v Praze a menším projekcím všude po světě od Polska po Nový Zéland. V průběhu roku 2019 pak byl film promítán na 15 světových filmových festivalech. Odhadujeme, že celkem film zatím vidělo více než 3 000 lidí z celého světa.

generální partner filmu